Život v zajetí

Andulka vlnkovaná poutala pozornost prvních australských kolonistů již v roce 1805, byla popsána Shawem a Nodderem, kteří též zveřejnili její kresbu. První živé andulky do Evropy dovezl John Gould roku 1840. Později anglické lodě stále hojněji tyto malé papoušky dovážely do Anglie, protože byl o ně velký zájem. Australská vláda v roce 1894 vydala zákaz vývozu veškerého ptactva z kontinentu. Andulka vlnkovaná se stala pro svou nenáročnost, pestré zbarvení a odolnost proti nemocem oblíbeným chovaným papouškem. Tento papoušek byl zpočátku velmi drahý, později jeho cena postupně klesala, až byla dostupná každému zájemci.

Andulky chováme v kleci nebo ve voliéře.

Vhodná klec:  nejvhodnější klec je kvádrového tvaru o rozměrech 100cm délka, 50cm šířka a výška 80cm(tyto rozměry nejsou nutné) s vodorovnými mřížemi, aby po nich mohl pták šplhat. Vespod alespoň dvě misky ( na potravu a na vodu). Bidýlka nejlépe dřevěná.

Vhodná voliéra: prostorná, na dně např.písek a více misek, ve voliéře by neměli chybět budky ( podle počtu párů i více). Nejčastěji se používají budky ležaté o rozměrech 15x25x15cm, méně stojatého typu o rozměrech 15x15x25cm. Výletový otvor má mít průměr 4,5 až 5cm. Na dně budky je důležitý důlek, aby se samici vajíčka nekutálela. 

 Jestliže chováme jednu andulku, je lepší ji chovat v kleci. Andulka chovaná v kleci by měla mít alespoň obden prolet po místnosti, která je zabezpečena proti úletu, neměly by být v pokoji jedovaté květiny, v místnosti nesmí být dravec (pes, kočka …) Jestliže chceme ptáčka naučit mluvit, je lepší chovat jednotlivce v kleci doma.

Druhou a myslím si, že pro andulky lepší  možností je chovat andulku ve voliéře. Ptáček je ve větším prostoru a dýchá čerstvý vzduch (venkovní). Pokud chováme andulku ve venkovní voliéře, je lepší chov více jedinců, protože jsou andulky společenští tvorové.